SEDMÁ ČÁST
„Tohle že jste našla u sebe v ateliéru?“ prohlížela si policajtka Capriová obálku s dopisem.
Přikývla jsem.
„Můžete mi toho muže znovu popsat?“
Ironicky jsem se nadechla. „Vysoký, černý kabát, klobouk a sluneční brýle.“
„Zvláštní znaky?“
Vykulila jsem na ni oči.
„Například kulhání, velký nos či výrazná jizva?“
Zakroutila jsem hlavou. Za tak krátkou chvíli jem si ničeho nevšimla.
„Můžeme si to zapsat, ale podle vašeho popisu nemůžeme nikoho dopadnout,“ pokrčila policajtka rameny.
„To je mi úplně jasné. Kdyby se zase objevil, tak se vám určitě ozvu.“
Vyšla jsem ven před budovu. I když na mě v ateliéru čekalo plno práce, domů jsem nejela. Nasedla jsem na první autobus a nechala se zavézt na samý okraj města.
Sebejistým krokem jsem kráčela ulicí, až se zastavila před jednou luxusní vilou. Zazvonila jsem. Ale nic se nedělo. Všude bylo ticho. Zkusila jsem to znovu. Pořád nic. Marná snaha. Sklopila jsem hlavu. Vrátím se tedy. Jenomže branka zamčená nebyla. Po vydlážděném chodníčku jsem došla až před dveře. Vzala jsem za kliku a ty se se skřípěním otevřely. Mám jít dál? Chvíli mi to v hlavě šrotovalo. Pak nakonec jsem vstoupila.
„Haló?“ Tichým domem se rozlíhal můj hlas. Od stěn se odrážela ozvěna mých kroků. Že by dům jentak opustil? To mi k němu vůbec nesedělo. Nikdy nenechával dveře odemčené.
Potřebovala jsem zjistit, kdo mu dal ten obraz, než byl předán mě do rukou. Vyběhla jsem nahoru do patra a našla jeho pracovnu. Na psacím stole se válela hromada papírů. Rychle jsem je prohrábla. Samé nezajímavé dokumenty. Prohledala jsem i všechny poličky. O obraze nikde ani zmínka. Zklamaně jsem sešla dolů a zamířila do kuchyně. Překvapeně jsem zůstala stát. Na zemi ležely střepy z rozbitého nádobí a částečně zakrývaly velké stopy. Okno bylo otevřené a záclona ve větru vlála. Vypadalo to tu, jako by se někdo s někým pral. Na zemi ležel papír. Zvedla jem jej. Stálo na něm úplně to samé jako na tom, který jsem našla u sebe v ateliéru.
Chci ten obraz. Dám vám za něj, kolik chcete. V zájmu vlastního života ale mlčte. Ještě se potkáme...
Nepochybovala jsem, že za únosem pana Parkinsona jsou úplně ti samí lidé.